Děti si k některým hračkám vytvářejí silné citové pouto. A právě to se dá skvěle využít pro logopedii – hračka se může stát pomocníkem, partnerem nebo „žákem“, kterého dítě učí.
VÝHODY
NEVÝHODY
- Motivace přes emoce – dítě rádo „pomáhá“ své hračce něco zvládnout.
- Příběhové možnosti – hračka se může vydat na dobrodružství, které vyžaduje správnou výslovnost kouzelných slov.
- Bezpečné prostředí – dítě se cítí uvolněně, protože komunikuje „s kamarádem“.
- Riziko, že se dítě nechá pohltit hrou a nebude se chtít k tréninku vrátit.
- Pokud se hračka poškodí nebo ztratí, může to přerušit zaběhlou rutinu.
- Některé hračky (mluvící panenky, zvuková auta) mohou rušit.
Doporučení
Pokud má dítě víc oblíbených hraček, můžete je střídat – sníží se riziko, že se k jedné hračce vytvoří přílišná závislost a cvičení skončí při jejím ztracení.
Na co si dát pozor
- Zachovat strukturu – hračka je prostředek, ne hlavní cíl. Logopedické zásady musí v tréninku zůstat jasné.
- Střídat aktivity – jednou hračka něco hledá, jindy se učí nazpaměť, pak opakuje slova.
Tipy pro praxi
- Hračka mluví špatně – dítě ji opravuje („Správně se řekne liška.“)
- Dobrodružná výprava – hračka může projít „kontrolními stanovišti“, kde musí splnit úkol (ten který máte od své logopedky)
- Skrytý úkol – hračka schovala kartičky s obrázky ke cvičení a dítě jí je nosí a říká.
- Předávání zprávy – dítě „posílá“ hračce vzkaz, který musí správně zopakovat.
- Sluchové rozlišování – hračka řekne slovo, rodič řekne slovo a dítě má určit, kdo to řekl dobře. Zopakováním správného tvaru si jej přirozeně fixuje – že to jako učí toho, kdo se popletl.
Jsem zapálená logopedka, spoluautorka metody logopedie s koňmi a související metodiky.
Ukazuji lidem, že logopedie není jen „nutné zlo“ v podobě bezduchého opakování slovíček.
Inspiruji děti a rodiče k hravé a zábavné logopedii u nich doma.