ČLÁNEK: Mýty v oboru logopedie

Logopedie je multidisciplinární obor, který zasahuje do resortu zdravotnictví, školství a sociálního resortu. Od doby vzniku (udává se v polovině 20. století) se logopedie proměnila. Stále se vyvíjí a mění. Mýty ale zůstávají.

Bořit mýty panující kolem oboru logopedie jsem v malém měřítku začala už při studiu magisterského programu. Trochu šířeji se mi to daří při přednáškách a webinářích. Tu potřebu mám stále silnou, tak se pojďme podívat, jaké že to ty všeobecně rozšířené nepravdy jsou a proč neplatí.

Logopedie je jen pro děti

S nepříznivou prognózou u degenerativních onemocnění jako je Alzheimerova nebo Parkinsonova nemoc je zřejmé, že dospělých pacientů s poruchami řeči bude přibývat.

Klinického logopeda mohou také vyhledat pacienti po cévní mozkové příhodě či jiném poškození mozku z důvodu získaného narušení řeči s názvem afázie.

Závažná diagnóza dysfagie, čili porucha polykání se nejprve řeší při hospitalizaci a případně v navazující ambulantní péči u klinického logopeda či jiných odborníků.

Na logopedii se řeší jen výslovnost

Taková ta klasika t^Dnka, t^Dnka, trnka – tedy práce na správné výslovnosti hlásek je samozřejmě součástí naší každodenní práce. Ale existuje stále více dětí, jejichž vývoj řeči neprobíhá vývojově správně. Tito klienti potřebují stimulovat komplexně. Takže od hrubé a jemné motoriky, přes grafomotoriku, vizuomotoriku, až k motorice mluvidel. Přidává se rozvoj zrakového a sluchového vnímání a rozlišování, paměti, pozornosti a logického myšlení.

Myslet by se mělo také na předčtenářské a předmatematické dovednosti. Do 10 okruhů narušené komunikační schopnosti spadají například dys- poruchy (dyslexie atd.), koktavost nebo nemluvnost.

V dnešní době je stále více dětí s poruchami pozornosti s hyperaktivitou nebo bez.

Poruchy autistického spektra mají svá komunikační specifika. Proto mnoho rodičů hledá i logopedickou péči.

Stále opakujeme slovíčka a básničky

Už Jan A. Komenský (17. století) zastával heslo škola hrou. Dnes se vykládá jako hraní při učení a ne hraní učiva jako v divadle, ale pro potřeby moderní logopedie si přebírám změněný výklad.

Pokud dítě chodí na logopedii, je to většinou běh na delší trať. Vyžaduje to pravidelnost opakování nového návyku tak dlouho, aby se stal rutinou. Tato cesta ale může být lemována příjemnými oázami ve formě logopedických her, hádanek, pexes, domin a mnohými dalšími možnostmi. Ano, dochází k opakování, ale zábavnou formou a dítěti to tak ani nepřijde.

Logopedie se dělá jen v ambulanci

Moje praxe ukazuje, že není nutné prosedět celou terapii u stolečku. Ve své práci využívám své velké kanceláře a přilehlých prostor k zapojení pohybu. Vymyslela jsem, jak implementovat logopedii do hiporehabilitace. Toto propojení s koňmi mi ukazuje další možnosti. Proto vyrážím s dětmi za kozlíky, které máme část roku na zahradě naší školky.